Sklepení
Tato básnička upozorňuje na to, že nikdy nevíš koho potkáš a co najdeš ve sklepě...
Sklepení
TheReSa666
Chci brambory k obědu,
musím dojít do sklepa.
Co to je za obejdu,
co tak divně skřehotá?
Vydává jen zvuky
ruce svázané má.
Beru si ho do ruky,
začne honidba.
Nejsem žádný úchylák,
mám jen svoje hobby.
A tenhle malej žabák
je výplod týhle doby.
Roztáhnu mu půlky,
strčim mu ho tam,
ať mi saje kulky
vždyť já ho rád mám!
Ale co když zlobí?
Co já jen udělam?
Ty rány ho pak bolí,
když mu tyčí dam.
Ale on chce jíst,
tak mu dám psí granule.
Musí to rychle sníst,
jinak dostane jak minule...
Potom musí do kýble srát,
všude cejtim hovno.
Tak poď si rychle hrát,
tvýmu smradu není rovno!
Když mě hodně nasereš,
rychle se tě zbavim.
Teď už si nevybereš,
na zem já tě srazim.
Vezmu do ruky kudlu,
podžírnu ti krk.
Vyhoním si šmudlu,
aniž by si mrk.
Všude je krev tvoje,
trochu ochutnám.
Pochutnání to je,
tak si eště dám.
Zbytek tvýho těla,
dalšímu tu nech.
Že se to nedělá?
To si prosím nech!